Stopování jelenů

Konečně jsme se jednou jako celá rodina dostali na vandr, nějak nevycházel čas. Původní plán vyrazit už v pátek nevyšel – počasí nepřálo. V sobotu jsme vyrazili hned jak jsme se vyhrabali – což v našem případě znamenalo kolem desáté hodiny. Několik zastávek a stanic vlaku a už jsme vystupovali v Řevnicích na nádraží.

Dráteník

Ve skanzenu na Veselém kopci, kam jsme vyrazili již potřetí je vždy něco, co je příjemným spestřením. Toto je návštěva z léta roku 2008. Jedním ze stálých “zaměstnanců” je dráteník, který z kousku drátu dokáže vyrobit snad cokoli. Adélka toužila po prstýnku ale v jeho obchůdku s věcmi již vyrobenými na její malé prstíky žádný prstýnek nepasoval. Pomoc byla nakonec jednoduchá – necháme jí vyrobit prstýnek takový, který bude pasovat na její dětský prst. Po krátké debatě se mistr dráteník pustil do díla. Drát, kleštičky, drátěný kartáč a během snad ani ne deseti minut bylo dílo hotovo. Adélka byla spokojená, cena byla ne mírná, ale přímo lidová. A tak pokud budete mít cestu kolem tohoto skanzenu zajděte dovnitř a najděte dráteníka, který je takovým místním koloritem a trochu i návratem do starých časů. Naoko nevrlý ale po rozhovoru s ním velice příjemný a vstřícný člověk. Pokud se chcete dozvědět více o tomto starém řemesle, několik zajímavostí o něm a prohlédnout foto tak si rozbalte celý článek.

Pohádky (duben 2008)

Mám tříletou dceru a mám čím dál tím větší pocit že pohled nás dospělých a dětí v tomto věku na to, který večerníček je „hezký“ se výrazně rozchází.
Mám tím na mysli úvahu o vhodnosti hraných večerníčků. U malovaných dcerka vydrží bez problémů celou dobu, u hraných ztácí pozornost o dost dříve než je večerníčku konec. Stejnou věc pozoruji u o rok staršího synovce. Mě osobně se moc líbí večerníčky ve stylu Krkonošské pohádky nebo Chaloupkova zvířátka. Ale to stejné neplatí u těch capartů. Pro ně je modla krteček, Rákosníček, Kubula a Kuba Kubikula… u těch vydrží s vykuleným okem až do konce. Nehledám řešení, jen nadhazuji téma k další diskuzi. Co třeba, jak podotkla kolegyně v práci, vysílat večerníčky dva – jeden pro mladší a jeden pro starší – nereálné ale vtipné řešení. Stejný problém mám s nedělním dopoledním cyklem pohádek „Hřiště“ – jako první dávají kreslené pohádky brzy ráno a malá, která se budí po osmé hodině už vidí „jen“ Arabelu (nic proti ní, mě se to líbí) a přitroublý seriál o chlapci který se mění v psa, pokaždé když se podrbe…Jistě, otázka která vás napadne jako první, tak tu bednu vypni a čti jí pohádky. Pro ty podotýkám, že bedna je většinu času vyplá a pohádky si spolu čteme velice často – už to začíná být problém, protože v našem malém bytě už pomalu není kam dávat dětské knihy. Uspávání probíhá s písničkou – ale nikoliv reprodukovanou ale hezky naživo – my si s Blankou alespoň zahrajeme a malá se někdy, mám pocit, baví víc než u těch večerníčků.
Tento textík jsem už jednou dávno psal a teď je jen doplněný a prodloužený, tak nevím, jestli jsou pořady aktuální. Asi už ne – ale jde spíš o myšlenku než o přesné vyjmenování pořadů a ta se stále nezměnila.