You are currently browsing the category archive for the ‘Bujinkan – Semináře a tréninky’ category.
Je právě středa 9. 9. 2009 chvilku před sedmou večerní a v tělocvičně se začínají scházet studenti Bujinkanu. Začíná velice „zvláštní“ trénink. Nejenom tím, že se koná na „den devítek“ což znamená 9. 9. 2009 ale i svým zaměřením. Alespoň mě tedy přišel jako něco zcela jiného, než jsem dosud na tréninku zažil. Dalo by se možná říci že celý trénink byl jeden velký sakki test. Od začátku se netrénovala technika, ale spíš její provedení hlavou. Kdy a jak zapůsobit odhodlaností, silou ducha, pevným srdcem… Ani nevím jak to vlastně nazvat – dalo by se tomu říkat i moment překvapení, útok a obrana myslí nebo třeba trénink psychické převahy. A toto bylo trénovno jak v obraně, tak v útoku. Tyto více než dvě hodiny byly ani ne tak pro tělo, jako spíše pro hlavu dost náročné. Když už měl člověk pocit, že něco zvládnul, tak při dalším z pokusů zjistil že zase nic nefunguje. Ale na tento pocit už si pomalu začínám zvykat. Opakuje se vlastně na každém tréninku. I kdyto byl vlastně o něco málo delší trénink, po jeho absolvování jsem se cítil možná unavenější než po víkendovém semináři. Po tréninku bylo domluveno posezení v hospůdce – vzhledem k tomu že dost lidí bylo autem, vzhledem k všeobecné únavě a vzhledem k tomu že se zavíralo vcelku brzy se z tohoto setkání nikdo nevracel v „podroušeném“ stavu. Tak snad za deset let znovu…
Potštát je malinké městečko nacházející se ve vojenském újezdu Libavá. Status města byl Potštátu vrácen znovu až v roce 2006. Už na první pohled je městečko opuštěné a poloprázdné. Na jeden z lednových víkendů se zvětšil počet obyvatel asi o 50 duší. Konal se tu zimní seminář Bujinkan Czech dojo. Na okraji Potštátu je vojenský výcvikový tábor kde jsme našli azyl. Ubytování vcelku spartánské, ale ucházející – a nakonec nám vlastně nic nescházelo. Naopak přebývalo: vlhko a bláto. Seminář provázelo nevlídné počasí – naštěstí pro nás pršelo (sem tam i sněžilo) jen v noci. To ale nic neměnilo na tom, že běloučký sníh se objevil jen ostrůvkovitě a na chvilku a při cvičení se jeho čistota opravdu neprojevovala. Kapalné skupenství vody (nebo spíš blátivé) převládlo. To bylo ale podle mne jediné co bylo nepříjemné, jinak převládala “samá pozitiva a sociální jistoty”. Číst zbytek příspěvku »
Tak konečně je to tady. Začíná každoroční festival na Šumavě. Je to můj první, takže z Prahy odjíždím s velkou zvědavostí a také nadšením. Vaření vlastní, spaní ve vlastním a vyhlídky na počasí neradostné. Číst zbytek příspěvku »
O víkendu 24. – 25. 5. se v Brně konal další z mnoha seminářů shihana Luboše Pokorného
Z tohoto semináře jsem si odnesl nejenom další množství myšlenek ať v mé hlavě tak v kapse (koupil jsem si konečně Sanmyaku sborník a některá DVD) ale hlavně vědomí a přesvědčení že semináře jsou stejně důležité jako trénink. Poznáte mnoho nových lidí, ty které jste dlouho neviděli tak potkáte a hlavně si s lidmi které jinak nevídáte, zacvičíte. Je to vlastně velké množství dalších zkušeností, lidských typů – jak pohyby, tak postavou, tuhostí, konstitucí, váhovou kategorií, myšlenkou. Každý cítí techniku trochu jinak, a proto mi přijde i přínosné při provádění nácviku jejich navádění a myšlenky. Snažím se oplácet stejně. Někdy je ten kdo se postaví proti vám zbytečně tuhý a musíte se přizpůsobit, jindy je to křehká dívčina, která vám ale nakonec ukáže, že vůbec tak křehká není. Vy kdo nechodíte na semináře, zajděte někdy a najděte tak jejich „kouzlo“ – někomu vyhovuje, někomu nemusí. Ale za pokus to stojí. Další, na který se chystám a doufám, že mi organizačně vyjde je Velké Meziříčí 14. června. Tímto i pozdravuji všechny, kteří seminář organizovali i těm kdo na něm cvičili. Díky za fajn víkend.
Kupodivu vše proběhlo docela hladce a sem tam byl i důvod k zasmání – alespoň pro ty ostatní. To když mě Mirek, nebo někdo jiný držel v nedůstojné pozici poraženého „ukeho“. Adélka vesele pobíhala kolem a pomáhala mě devastovat. Překvapivě, i když u ní ne až tak, byla hodná a vydržela otravovat v rámci mezí celé dvě hodiny jen minimálně. Míra už zkoušel její „cit pro Bujinkan“ (tak ňák na něm bylo vidět, že už se těší, až jeho dcerka bude ve věku, kdy se s ní dá „bojovat“) a Adélka vesele dováděla. Její ostych, který mívá z lidí, kteří ji osloví první, nebyl vůbec na pořadu dne. Takže celkově překvapení z hladkého průběhu. K naraženým žebrům se přidal ještě naražený loket, ale jinak v pohodě. Díky za další dobrý tréning.
Nejnovější komentáře