Devítkový trénink

Je právě středa 9. 9. 2009 chvilku před sedmou večerní a v tělocvičně se začínají scházet studenti Bujinkanu. Začíná velice „zvláštní“ trénink. Nejenom tím, že se koná na „den devítek“ což znamená 9. 9. 2009 ale i svým zaměřením. Alespoň mě tedy přišel jako něco zcela jiného, než jsem dosud na tréninku zažil. Dalo by se možná říci že celý trénink byl jeden velký sakki test. Od začátku se netrénovala technika, ale spíš její provedení hlavou. Kdy a jak zapůsobit odhodlaností, silou ducha, pevným srdcem… Ani nevím jak to vlastně nazvat – dalo by se tomu říkat i moment překvapení, útok a obrana myslí nebo třeba trénink psychické převahy. A toto bylo trénovno jak v obraně, tak v útoku. Tyto více než dvě hodiny byly ani ne tak pro tělo, jako spíše pro hlavu dost náročné. Když už měl člověk pocit, že něco zvládnul, tak při dalším z pokusů zjistil že zase nic nefunguje. Ale na tento pocit už si pomalu začínám zvykat. Opakuje se vlastně na každém tréninku. I kdyto byl vlastně o něco málo delší trénink, po jeho absolvování jsem se cítil možná unavenější než po víkendovém semináři. Po tréninku bylo domluveno posezení v hospůdce – vzhledem k tomu že dost lidí bylo autem, vzhledem k všeobecné únavě a vzhledem k tomu že se zavíralo vcelku brzy se z tohoto setkání nikdo nevracel v „podroušeném“ stavu. Tak snad za deset let znovu…

Stopování jelenů

Konečně jsme se jednou jako celá rodina dostali na vandr, nějak nevycházel čas. Původní plán vyrazit už v pátek nevyšel – počasí nepřálo. V sobotu jsme vyrazili hned jak jsme se vyhrabali – což v našem případě znamenalo kolem desáté hodiny. Několik zastávek a stanic vlaku a už jsme vystupovali v Řevnicích na nádraží.